Makroekonomická prognóza ČBA říjen 2019

Stále stejná vnější rizika znesnadňují predikci hospodářského vývoje i nadále

 

Hlavní ekonomové bank zastoupeni v prognostickém panelu České bankovní asociace (ČBA) mírně zvyšují odhad růstu letošního českého HDP na 2,5 % a pro rok 2020 jej naopak snižují na rovná 2 %. Signály přicházející ze světové ekonomiky nevnesly do bilance vnějších rizik pro výhled otevřené české ekonomiky mnoho nového. Rizika jsou nadále vychýlená směrem k slabšímu růstu z titulu zpomalování světové ekonomiky, což platí i po posledním hlasování britského parlamentu.

V prvním i druhém čtvrtletí letošního roku český HDP meziročně rostl o stále solidních 2,8 %, což pro analytiky do jisté míry představovalo příjemné překvapení. Na druhé straně však vesměs neočekávali další prodlužování období růstu spotřebitelských cen v blízkosti 3 %, do kategorie dobrých zpráv by mnozí nezařadili ani stále neposilující měnový kurz koruny k euru. Vzhledem k výše uvedenému je tak základním scénářem ČBA dočasné usazení české ekonomiky na tempech, která se nacházejí pod jejím střednědobým potenciálem. Vzhledem ke stále přetrvávajícím externím rizikům jsou rizika prognózy vychýlena směrem dolů.

 Celý záznam z tiskové konference.


Instituce 20192020
ČNB (aktualizace srpen)2,6 %2,9 %
MF (aktualizace srpen)2,4 %2,2 %
MMF (aktualizace říjen)2,5 %2,6 %
ČBA (aktualizace říjen)2,5 %2,0 %

 


Vliv světového ekonomického vývoje na naše hospodářství

Sedm dnů před ohlášeným termínem odchodu Velké Británie z EU nelze úvahy o rychlosti a hloubce dopadu zhmotnění vnějších rizik – ačkoli brexit pro otevřenou českou ekonomiku nepředstavuje riziko hlavní – začít jinak. Do poslední chvíle není jasné, zda nebude znovu odložen, což se nyní jeví jako pravděpodobnější alternativa, než že by k brexitu nedošlo vůbec.

Tato nejistota se, kromě jiných faktorů, projevuje i na zhoršující se výkonnosti německého hospodářství. Tvrdý brexit by nás zasáhl dvakrát – přímo prostřednictvím komplikací pro naše vývozy do UK a možná ještě tvrději nepřímo přes hlubší než očekávaný propad německé ekonomiky.


„Zavedení cel na dovoz automobilů z EU, o němž by měl prezident Trump rozhodnout v polovině listopadu, by byla pro český průmysl, prostřednictvím nepřímého vývozu komponentů přes Německo do USA, podstatně významnější újma než spor kvůli letadlům u WTO.“

- Miroslav Zámečník, ekonomický analytik ČBA

Hospodářské zpomalování ekonomiky eurozóny a zejména hospodářství Německa jako našeho největšího obchodního partnera však krom nejistot ohledně budoucích vztahů s UK kriticky závisí i na probíhajícím obchodním konfliktu mezi USA a Čínou (v případě zpomalení čínské ekonomiky lze očekávat negativní dopad zejména na německé exportéry) a na tom, zda a jaké restrikce se USA rozhodne uvalit na vzájemný obchod se zeměmi EU. Sankce vyplývající z arbitráže mezi EU a USA u WTO nemají vzhledem k položkám, na něž se vztahují, výrazný dopad na ČR, což ovšem neplatí pro případná cla na dovoz automobilů z EU, o jejichž zavedení může prezident Donald Trump rozhodnout v polovině listopadu 2019. 

 Vzhledem k poměrně těsné korelaci našeho HDP s německým exportem by dopad do míry hospodářského růstu mohl být dosti citelným. O dalších zdrojích rizika, mezi něž patří například probíhající konflikt na syrském území, a jejich dopadech na mezinárodní obchod nemluvě. 

Zatím se však situace optikou domácích čísel nejeví nijak špatně. Byť někteří vývozci již začínají hlásit pokles zakázek, a přestávají nabírat nové zaměstnance, není tato informace „vstřebána“ v celé ekonomice, která se veze na vlně domácí spotřeby a vládních výdajů. Nicméně, pro otevřenou českou ekonomiku budou však jakékoli zprávy o snížení či dokonce eliminaci některých z výše uvedených rizik poselstvím více než vítaným.

 

 

„Českou ekonomiku po více než pěti letech nepřetržitého růstu čeká na závěr letošního roku a v příštím roce ochlazení. Zatímco v předchozích letech rostla ekonomika tempem, které bylo příliš rychlé a dlouhodobě neudržitelné, nyní se přirozeně dostáváme do fáze zpomalení. Český trh práce je vysátý, ceny nemovitostí vystoupaly na závratné úrovně. Firmy z důvodu nejistoty ale také přirozeného cyklu začaly omezovat investice. Některé firmy již hlásí úbytek zakázek, jiné jedou stále na plný výkon. Vstupujeme do období tzv. selektivního růstu, napříč ekonomikou, napříč sektory. Plošný růst je již za námi.“

- Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a.s.

Výhled hospodářského růstu ČR

Pokud jde o tuzemské faktory růstu, odhad je takový, že na předpokládané růstové dynamice se bude podílet především spotřeba soukromá (s předpokládaným tempem růstu 2,7 % letos, resp. 2,3 % v roce příštím), ale také spotřeba vládní (ta poroste 3% tempem v letošním roce, a 2% tempem napřesrok). Přitom platí, že významnou roli při stimulaci soukromé spotřeby v současnosti hraje fiskální politika prostřednictvím výrazného zvýšení penzí a růstu mezd ve veřejném sektoru. Na druhou stranu se zdá, že příspěvek tempa růstu investic – i přes současné dvouciferné tempo růstu veřejných investic – slábne, a to především z titulu zpomalení investic firem (odhad prognostického panelu je 1,5 % letos, resp. 2 % tempa růstu investic napřesrok poté, co v roce 2018 rostly přes 7 %), stejně jako tomu je u snižujícího se příspěvku vývozu k hospodářskému růstu ČR. Podniky pociťují problémy německé „lokomotivy“ a zpomalování zpracovatelského průmyslu, a proto obecně s novými investicemi váhají. K nejistotě přispívá bezesporu také nejistota kolem brexitu či obchodních válek. Fiskální stimul ale má své meze a zejména prostor pro veřejné investice se bude se zvyšujícími se mandatorními výdaji odpovídajícím způsobem snižovat.

 


„Letošní růst tuzemské ekonomiky je v kontextu vývoje v zahraničí příznivý, jelikož je tažen převážně domácí poptávkou a službami, zatímco zpracovatelský sektor vesměs stagnuje. Rizikem je jeho další zpomalování, zejména z titulu současného oslabování německé ekonomiky a tamního zpracovatelského průmyslu.“

- Jakub Seidler, hlavní ekonom ING Bank pro ČR

Napjatá situace na trhu práce přetrvává

Na to, že česká nezaměstnanost je ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie nejnižší, jsme si již zvykli. Její absolutní úroveň ale zdá se už dosáhla dna, od kterého začne postupně stoupat. Výše a rychlost jejího nárůstu přitom bude přímo úměrná míře naplnění externích rizik a nepřímo úměrná jejich dopadu na růst. Pro tento a příští rok odhadujeme míru nezaměstnanosti na 2,8 resp. 3,1 %. Současný převis počtu volných pracovních míst nad počtem uchazečů (v srpnu 2019 firmy nabízely rekordních 350,6 tis. volných míst) se postupně začne – i když nepříliš vysokým tempem – snižovat. Stále přitom ale platí, že po značnou část predikovaného období budou firmy narážet na strukturální nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po konkrétních profesích.

 

Veřejné finance na hraně

Stále se rozšiřující seznam i výše mandatorních výdajů státního rozpočtu – navíc v zásadě uprostřed volebního cyklu – nezavdává mnoho důvodů pro optimismus ohledně vývoje veřejných financí ve středním období. Přidají-li se k tomu stále neřešené strukturální problémy penzijního systému či financování zdravotní péče v ekonomice, jejíž základní demografickou charakteristikou je stárnutí populace, o to větší riziko neudržitelného vývoje hospodaření státu může nastat v dlouhém období.

Současnou i predikovanou úrovní veřejného dluhu kolem 30 % patříme v EU mezi premianty, rychlost jeho snižování však byla dána především příznivou hospodářskou situací, nikoli vědomým úsilím o jeho snižování, ke kterému se konjunktura mohla a měla využít. Navíc už několik let má státní rozpočet tendenci ke schodkovému hospodaření, které vyrovnávají či dokonce do mírného přebytku překlápějí rozpočty místní. I co se týče salda hospodaření veřejných financí jako celku, tak se zdá, že už v nejbližších letech bude třeba přivyknout častějšímu výskytu znaménka minus (po letošním v zásadě vyrovnaném hospodaření očekává prognostický panel asociace v příštím roce mírný deficit ve výši -0,3 % HDP).

 


„Vlivem ochlazení růstu české ekonomiky se situace na českém trhu práce začne pozvolna měnit. Míra nezaměstnanosti se neudrží na historických minimech a začne pozvolna stoupat. Mzdy, které v každém hospodářském cyklu reagují s velkým zpožděním, dál porostou solidním tempem, který překoná 20letý průměr. Soukromý sektor bude i nadále čelit významnému růstu mzdových nákladů především z titulu vyšší minimální mzdy a potažmo zaručených mezd. Ziskovost firem bude dál klesat na nová historická minima.“

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a.s.

Měnová politika, inflace a měnový kurz

V průběhu letošního roku zatím i přes opatrně optimistická očekávání centrální banky inflace setrvává v blízkosti horního okraje tolerančního pásma, měnový kurz osciluje v poměrně úzkém koridoru 25,40 až 25,90 CZK/EUR bez výraznější tendence k posilování či oslabování. Ačkoli výše uvedené by za jiných okolností představovalo poměrně přesvědčivé argumenty pro další zvyšování měnově politických úrokových sazeb, došlo k němu letos v souladu s očekáváním prognostického panelu ČBA pouze jedinkrát a od května Bankovní rada ČNB s ohledem na přetrvávající vnější rizika k dalšímu zvyšování nepřistoupila. Podle vyjádření některých jejích členů jsou navíc rizika vychýlena oběma směry.

Konsensuální očekávání hlavních ekonomů bank se shoduje na postupném snižování míry spotřebitelské inflace k cíli ČNB z cca 2,7 % letos na 2,3 % napřesrok a ohledně měnového kurzu na jeho stabilitě v zásadě na současných hodnotách. S tímto očekáváním je kompatibilní stabilita měnově politických sazeb v letošním roce a v zásadě i napřesrok. Samozřejmě i zde platí výhrada k formě brexitu a dalšímu průběhu protekcionistických opatření. V případě odeznění rizik ve světové ekonomice lze očekávat restart posilování koruny. V současné situaci však prognóza očekává vesměs její stabilitu, kterou předpokládá i v případě úrokových sazeb ČNB. Naopak v případě naplnění nepříznivých rizik by kurz české koruny čelil tlaku na další oslabení. Výrazně méně příznivé inflační a růstové vyhlídky by za těchto okolností přiměly ČNB začít v příštím roce snižovat základní úrokovou sazbu.

 


„Růst cen letos překvapil a celková inflace tak bude nejvyšší od roku 2012. Za růstem cen stály do velké míry služby, ale přidaly se také ceny spojené s bydlením včetně cen energií a tepla. Centrální banka však s dalším zvyšováním sazeb vyčkává, a to především z titulu nejistého vývoje v zahraničí.“

- Jakub Seidler, hlavní ekonom ING Bank pro ČR

Očekávaný vývoj vkladů a úvěrové emise

S prognózou je kompatibilní relativně solidní růst bankovních vkladů o letošních 9 % a 5,3 % napřesrok. Ohledně vývoje bankovních úvěrů očekáváme jejich další růst o 5,3 % v roce 2019 a o 4 % v roce 2020. Tyto hodnoty se pohybují – stejně jako v předchozí prognóze – na úrovních o cca dva, resp. tři procentní body nižších, než v roce 2018. Příliš se nemění ani minulý odhad meziročního zpomalení míry růstu úvěrů domácnostem, zapříčiněný především kombinací nižší dostupnosti hypoték a vhodných nemovitostí. Úvěrová emise vůči nefinančním podnikům podle našeho odhadu v roce 2020 dále zpomalí.