Spustili jsme nový web! Našli jste chybku, něco nefunguje nebo něco nemůžete najít? Napište nám, prosím!

Makroekonomická prognóza ČBA únor 2019

Snížení odhadu ekonomického růstu pro rok 2019 a stabilizace v roce 2020

 

Česká bankovní asociace ve své aktuální prognóze předpovídá na rok 2019 další zpomalování růstu české ekonomiky na hodnotu 2,6 %. Prognóza reaguje zejména na přetrvávající nejistoty vnějšího prostředí. V roce 2020 již tempo růstu HDP dále zpomalovat nebude a stabilizuje se na udržitelnějších úrovních.

Únorová prognóza České bankovní asociace (ČBA) potvrzuje předpoklad postupného snižování dynamiky ekonomického růstu, který byl hlavním poselstvím prognózy minulé. Odhad růstu pro letošní rok ČBA snižuje oproti říjnové prognóze o tři desetiny procentního bodu na 2,6 %.

V prvním čtvrtletí letošního roku se pokles růstového tempa ještě nemusí projevit intenzivně. Jsou zde signály, že zakázkové knihy některých vývozců jsou pro nejbližší měsíce ještě plné, což lze spojovat s předpokladem, že výkon německého exportu, který je pro českou ekonomiku zásadní, nesklouzne do volného pádu. Co však může výkony exportérů dočasně zvyšovat, je předzásobení v Británii před termínem brexitu. Navazující období od druhého čtvrtletí 2019 dále již přináší větší nejistoty, které budou v čase narůstat.

Nicméně v roce 2020, který je do prognózy zahrnut nově, se s dalším zpomalením růstu nepočítá (růst reálného HDP je odhadován na 2,5 %). ČBA totiž odhaduje, že zpomalení ekonomického růstu v eurozóně, které nastane v roce 2019 oproti roku 2018, se v roce 2020 již nebude dále prohlubovat. Poptávka z eurozóny se tak stane stabilizujícím faktorem ekonomické dynamiky i v naší velmi otevřené ekonomice.

 

Domácí faktory, nízká nezaměstnanost a růst mezd

Na snížení růstové dynamiky se budou rovnoměrně podílet domácí faktory, ať už jde o soukromou a vládní spotřebu nebo investice. Zároveň však stejně jako v předchozí prognóze platí, že na tuzemském poli budou ještě v roce 2019 přetrvávat jevy, které jsou spíše symptomem ekonomického přehřátí. Jsou a budou jimi zejména nízká nezaměstnanost a s ní spojený výrazný růst mezd. I když růst mezd v roce 2019 oproti roku 2018 mírně zpomalí, jeho odhadovaná dynamika na úrovni bezmála sedmi procent může pro některé firmy, a to především v sektoru malých a středních podniků a ve firmách s vyšším podílem mzdových nákladů, znamenat budoucí existenční nejistotu. Očekávané snížení mzdové dynamiky na pět procent v roce 2020 už poměrně dobře odpovídá dlouhodobějším možnostem a výkonnosti ekonomiky.

Za zmínku stojí, že živý růst mezd je sice tažen primárně situací na trhu práce, ale do jisté míry je ovlivněn také dynamickým vývojem mezd ve veřejném sektoru. Souvislost mezi růstem platů ve veřejném sektoru s růstem mezd v sektoru soukromém je empiricky ověřenou skutečností v řadě zemí, kde stát zůstává významným zaměstnavatelem. Odhadované postupné zpomalování růstu soukromé spotřeby mezi lety 2018, 2019 a 2020 odpovídá předpokládanému mzdovému vývoji.

 


Prezentovat přesný číselný odhad růstu HDP v době, kdy se zdánlivě láme řada trendů, je samozřejmě trochu rizikem. V diskuzích na půdě České bankovní asociace ale panovala jednoznačná shoda, že se dnešní situace nijak nepodobá předkrizovému stavu roku 2008.

Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank

Fiskální politika a dopad na veřejné rozpočty

Pokud jde o vývoj českých veřejných rozpočtů, jejich výsledná salda sice působila v posledních letech na ekonomický cyklus spíše neutrálně. Je však zřejmé, že letos fiskální politika vyšle do ekonomiky expanzivní impulz. Jeho velikost (možná až přes
1 % HDP), časování a také struktura jsou ovšem zatím obestřeny značnou nejistotou. Výdajová expanze kumulující se postupně v posledních čtvrtletích vede k úvaze, zda právě ve fázi zmírňování hospodářského růstu s nevyhnutelným nepříznivým dopadem do dynamiky příjmové strany veřejných rozpočtů a při zohlednění dalšího očekávaného růstu úrokových sazeb nezakládá tato expanze nejistotu ohledně prostoru pro reakci fiskální politiky v případě, že by ekonomika byla zasažena větším vnějším šokem.

Již v minulé prognóze jsme upozorňovali na to, že pokud by došlo ke krizovému otřesu ekonomiky, ať už by tato situace byla vyvolána čímkoliv, dopad na veřejné rozpočty by mohl být poměrně značný. Projevil by se například snížením příjmů státního rozpočtu a tlakem na nárůst rozpočtového deficitu. Souběžně by nejspíš docházelo k růstu nákladů na dluhové financování rozpočtového deficitu. Samozřejmě v závislosti na tom, jak by na takovou situaci reagovala politika měnová.

Pominout nelze ani strukturální rizika veřejných rozpočtů, vyplývajících zejména ze stárnutí populace a z vysokého podílu souvisejících mandatorních výdajů. Nastávající další kolo debaty o penzijní reformě bude třeba bedlivě monitorovat jako příležitost dát fiskálu stabilní dlouhodobou perspektivu.

 


Domácí fiskální expanze může sice přechodně vyvážit nepříznivý vliv slábnoucího zahraničí, je však otázka, do jaké míry bude zvýšená úroveň veřejných výdajů udržitelná i v dalších letech.
Michal Skořepa, ekonom České spořitelny

Inflace, devizový kurz a měnová politika

Náš scénář předpokládá pro celý horizont prognózy do roku 2020 zpevňování koruny, a to v ročních průměrech za rok 2019 proti 2018 o 25 haléřů a za rok 2020 proti roku 2019 o dalších 55 haléřů. Samotný devizový kurz tak bude sehrávat roli stabilizačního činitele inflačního vývoje. To nemění nic na samotném předpokladu, že řídící úrokové sazby měnové politiky nadále porostou –
oproti stávající úrovni celkově o 50 bazických bodů letos a o dalších 25 bazických bodů v roce 2020. Prognóza tak pracuje s předpokladem, že trajektorie růstu těchto úrokových sazeb bude pozvolnější, než se donedávna očekávalo.

Inflace se bude v celém horizontu prognózy pohybovat blízko dvouprocentní hranice, i když spíš těsně nad touto úrovní, a nebude tedy problémem. Stabilitu inflace bude pomáhat udržet nejen posilující koruna, ale také např. očekávaná stabilita cen ropy.
Pokud jde o celkový vývoj bankovních úvěrů, s prognózou je kompatibilní predikce jejich dalšího růstu jak v roce 2019, tak 2020 s dynamikou srovnatelnou s rokem 2018. Překvapením není odhad zpomalení růstu úvěrů domácnostem v roce 2019 proti roku 2018, a to zejména kvůli nižší poptávce po hypotékách. Tento vývoj však bude do značné míry kompenzován oživením růstu podnikových úvěrů.

 

Rizika prognózy jsou převážně vnějšího charakteru

Rizika prognózy se oproti předchozí prognóze rovněž nemění. Hlavní nejistotou zůstává vývoj světové ekonomiky, zejména pak brexitu a z USA přicházející hrozby obchodních válek. Varování před možnou náhlou změnou růstových scénářů směrem k horšímu trvá nadále, jednak proto, že naše velmi otevřená ekonomika je vůči případným výrazným vnějším šokům velmi citlivá a také proto, že trvají rizika tvrdého brexitu i globálních obchodních konfliktů.

Krátkodobě je největší nejistotou způsob a na něj navazující dopady brexitu. Ve scénáři prognózy uvažujeme pouze dopady organizovaného brexitu, jsme si ale vědomi, že s přibližujícím se termínem efektivního odchodu Velké Británie z EU se význam rizika dopadu „tvrdého“ brexitu na českou ekonomiku zvětšuje. V prognostickém týmu však převládá názor, že tvrdý brexit by přinesl především volatilitu do obchodních vztahů mezi UK a EU. Přímý „úrovňový“ dopad, jakkoliv nezanedbatelný a pro některé individuální firmy bolestný, by byl spíše jen přechodný a česká ekonomika jako celek by ho ustála.

Nepřehlédnutelným činitelem, který může ovlivnit dynamiku české ekonomiky, je hospodářský vývoj našeho hlavního obchodního partnera, kterým je Německo, přes nějž by se dopady globálních ekonomických šoků přenášely i na nás.

Na poli globálních rizik se oproti minulým prognózám bankovní asociace objevuje tentokrát i poukaz na vývoj v Číně. I zde platí, že interpretace budoucího vývoje není snadná, protože se tu střetává množství vlivů, z nichž některé působí protisměrně. Na jedné straně je tu možný dopad již zmíněného obchodního konfliktu s USA a nelze pominout to, že již nějakou dobu je vidět trendové zpomalování čínské ekonomiky. Při diskusi v prognostickém týmu asociace však také zazněl názor, že proti těmto vlivům mohou v horizontu naší prognózy protisměrně působit prorůstové impulzy, které do čínské ekonomiky vysílá expanzivní fiskální i měnová politika.

Velkou nejistotou nejen v případě české ekonomiky, ale i celoevropsky je, jak se bude vyvíjet situace v automobilovém průmyslu včetně celé subdodavatelské linie. V očekávaném poklesu výkonu v tomto segmentu ekonomiky bude obtížné odlišit jednorázové vlivy, například v souvislosti s efektem předzásobení, vyvolaným na britském automobilovém trhu blížícím se brexitem, od možného cyklického poklesu souvisejícího s oslabením poptávky na hlavních trzích.

 


Pro mezinárodní obchod tady zůstává kromě Brexitu zdroj nepredikovatelné nejistoty v podobě „faktoru Trump“. V pro nás důležitém automobilovém průmyslu například americké ministerstvo průmyslu dosud zkoumá, zda dovoz aut (například z Německa s mnoha v Česku vyrobenými komponenty) neohrožuje národní bezpečnost USA.

Miroslav Zámečník, ekonomický analytik České bankovní asociace

Instituce + prognóza          2018       2019      2020
ČNB (prognóza listopad 2018) 3,1 %3,3 %3,3 %
Ministerstvo financí ČR (prognóza leden 2019)             2,8 %2,5 %2,4 %
OECD (prognóza listopad 2018)3,0 %2,7 %2,6 %
ČBA (prognóza únor 2019)  2,8 %2,6 %2,5 %