Oddlužovací novela jako šance a naděje

Poslanecká sněmovna rozhodla správně, když ve včerejším hlasováním podpořila masivní většinou 181 hlasů sněmovní verzi tzv. oddlužovací novely insolvenčního zákona a přesvědčivě tak zároveň odmítla senátní pozměňovací návrhy. Oddlužovací novela ve znění schváleném sněmovnou představuje sice křehký, ale relativně vyvážený a důstojný kompromis. Současně s tím naplňuje původní vládním vizi ohledně změn osobního bankrotu. Oddlužení se novelou zásadním způsobem otevírá prakticky každému, kdo o ně projeví zájem, celý proces se významně zjednodušuje, demokratizuje. 

Sněmovna svým hlasováním také odolala hlasům, podle kterých jsou věřitelé ve své většině naprosto nezodpovědní nebo dokonce kriminálně uvažující bytosti, které čekají jen na selhání svých dlužníků a na něm pak budují svůj nekalý byznys. Oddlužovací novela je podle mého názoru spravedlivá právě v tom, že na jedné straně posiluje odpovědnost a obezřetnost věřitelů vůči svým dlužníkům, ale zároveň nerezignuje ani na posilování odpovědnosti a obezřetnosti, či chcete-li svéprávnosti, dlužníků.

Senát přišel s pozměňovacími návrhy, podle kterých se mělo odstranit pravidlo tzv. semaforu, tedy soudní přezkum na konci oddlužení, pokud dlužník za 5 let nezaplatí aspoň 30 % nezajištěných pohledávek a dále princip "1+1", tedy povinnost dlužníka platit po dobu trvání oddlužení věřitelům alespoň jednonásobek odměny insolvenčního správce, kterou je povinen hradit. Vznikl by tak "systém pro systém" původně obsažený v návrhu ministra Pelikána, ve kterém bude dlužník v oddlužení bezpodmínečně povinen platit pouze odměnu insolvenčního správce, ovšem na pohledávky věřitelů nemusí v důsledku zaplatit nic.

To je poněkud absurdní samo o sobě, ale závažnější je, že stát by takto rezignoval na ochranu práv věřitelů a vytvořil z nich v celém procesu de facto subjekty druhé kategorie. Nastolil by se tak model státem garantované a aprobované nuly, tedy nuly pro věřitele. Zásadně by se tím oslabil respekt k jednomu ze základních principů insolvenčního řízení obsaženému přímo v insolvenčním zákoně, podle kterého je smyslem insolvenčního řízení to, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Základní princip oddlužovací novely je správný – otevřít osobní bankrot prakticky všem, kteří o něj mají zájem a v zásadě je na vstupu nelimitovat žádnou povinnou výší splacení dluhů a zahájení tohoto procesu významně zjednodušit. To novela splňuje, ale pro udržení nezbytné vyváženosti bylo třeba zachovat výše zmíněný princip "semaforu" a princip "1+1", a to jako důležitý korektiv zákonem stanovené velkorysosti při odpouštění dluhů. Zakotvení těchto principů také významně redukuje element morálního hazardu, kterým byl původní vládní návrh zatížen. Přijetím senátních pozměňovacích návrhů by byl tento obtížně (za období cca 18 měsíců) vyjednaný sněmovní kompromis zničen, což se naštěstí nestalo.

Dejme tedy oddlužovací novele šanci a přestaňme (se) s ní strašit. Přináší totiž šanci a naději.


Článek lze přečíst také zde.

Filip Hanzlík

Filip Hanzlík je náměstkem výkonného ředitele ČBA. Absolvoval magisterské studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a postgraduální studium na Ann Arbor Law School, University of Michigan. V letech 1998-2011 působil na různých pozicích v advokacii. Od roku 2012 působí v České bankovní asociaci jako hlavní právník, od října 2015 pak jako zmíněný náměstek. Je stálým představitelem ČBA na jednáních Výkonného výboru Evropské bankovní federace a stálým zástupcem ČBA v regionálním uskupení bankovních asociací ČR, Slovenska, Maďarska, Polska, Slovinska, Chorvatska, Bulharska a Rumunska „V8“. Má dva urostlé syny; volný čas s chutí věnuje cestování, návštěvám operních představení, výstav moderního umění, koncertů České filharmonie, ale s nemenším zaujetím také četbě a badmintonu.